S účinností od 1.1.2016 začne platit vyhláška MMR 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. Tou bude nahrazena stávající vyhláška č. 372/2001 Sb; ve smyslu přechodných ustanovení § 7 odst. 2 se však rozúčtování nákladů za rok 2015 provede podle dosavadních pravidel (372/2001 Sb.).

Co bude jinak?

Rozdělení nákladů na dodávku teplé vody dozná změn ve stanovení velikosti základní a spotřební složky. Zatímco dosud bylo 40 % nákladů rozpočítáno podle podlahové plochy bytové jednotky a 60 % podle spotřeby, od zúčtovacího období 2016 se poměr mění na 30 % základní složka a 70 % spotřební složka.

Dále vyhláška počítá s právem SVJ vymezit u nákladů na teplo základní složku šířeji než dnes. Nově je SVJ limitováno rozmezím 30 – 50 % pro základní složku a zbytek pro spotřební složku.

V souladu s metodickým pokynem Ministerstva pro místní rozvoj č.j. 28203/2002-71 ze dne 19. prosince 2002 k vyhl. 372/2001 Sb. (str. 4) však SVJ s přihlédnutím k technickému řešení otopného systému nadále bude využívat doporučovanou variantu 50/50, tj. pro poměrové indikátory vytápění velikost základní složky 50 %.[1]

Zásadní změnu bude nová vyhláška znamenat pro domácnosti s nadprůměrnou spotřebou. Zatímco dosud se uplatňovala korekce +/- 40 % průměrných nákladů na vytápění v domě, nově se zavádí korekce -20 % až +100 %. Tedy domácnosti, které na teple ušetří více než 20 % průměrných nákladů na 1 m², zaplatí za vytápění 80 % průměrných nákladů, a naopak domácnosti, které si rády přitopí, budou nově limitovány až dvojnásobkem průměrných nákladů připadajících na 1 m² započitatelné podlahové plochy.

Ke stažení: Plné znění vyhlášky č. 269/2015 Sb.

[1] „Volba podílu základní a spotřební složky není věcí hlasování resp. dohody zúčastněných, ale vychází z technického řešení otopného systému a způsobu indikace. Pro poměrové indikátory vytápění tepla by tento podíl měl být 50/50. Toto základní dělení nákladů vyhovuje zejména těm způsobům rozúčtování, která jsou založena na registraci teploty na otopném tělese (jako průvodní jev dodávky tepelné energie do prostoru z otopného tělesa umístněného v místnosti) nebo na nepřímém registrování teploty na odtokové trubce z otopného tělesa. Pro jiné způsoby rozúčtování, které jsou založeny na měření tepla kompaktními měřiči, tepla (kalorimetry) nebo na přímém registrování teploty v prostoru bytu a vnějšího prostředí (denostupňová metoda) se doporučuje zvolit v rámci povoleného rozpětí nižší podíl základní složky.“ [dostupné online: http://www.mmr.cz/getmedia/06cecff0-9163-45c2-b586-4256923033cd/Metodicky-pokyn-28203_2002.PDF]